Úvod
Zákonem ze dne 30. ledna 1920, čís.80 sb. z. a n. ukládá se obcím celého čsl. státu povinnost pečovati o rádné a pečlivé zapisování místních pamětí do trvanlivé knihy – obecní kroniky. Obec má se postarati o pořízení knihy, zvolí kronikáře i letopiseckou komisi. K tomuto došlo teprve v r. 1928.
Usnesením obecního zastupitelstva ze dne 12. února 1928 byl jsem já, Jaroslav Rorejs, učitel v Jivině, ustanoven prvním kronikářem zdejší obce. Rodákem zdejším nejsem, ale nalezl jsem zde druhý domov. Narodil jsem se 31. ledna 1898 v blízkém Loukově. Po absolvování učitelského ústavu v Kutné Hoře jsem v roce 1916 nastoupil vojenskou službu rakouskou. Jako 18letá hoch jsem projížděl ve vojenském kabátě celou bývalou monarchii, až 1. července 1917 jsem byl v Haliči zajat. Měl jsem tudíž možnost poznati ruský národ. Brzy na to jsem se ale hlásil do legií a jako československý vojín – dobrovolec dokončil cestu kolem světa přes Sibiř a Ameriku. Domů jsem se vrátil v září 1920 a hned ne to 21. září 1920 jsem nastoupil službu učitelskou zde v Jivině. Tenkráte ještě se cukr, chléb a mouka prodávalo na lístky. Pobyl jsem tu dvě léta a přišel pak na Mukařov. Třebaže tu jsem byl pět let, navštěvoval jsem Jivinu velmi často a sem se také v r.1927 vrátil jako definitivní učitel. Kraj náš tedy dostatečně znám. A proto jsem byl za kronikáře navržen.
Denní události jsou zaznamenány od roku 1928. Starší paměti se pokusím zachytiti ve zvláštní knize. Popis vesničky Jiviny jest rovně z r. 1928.
Do této knihy jest zapisováno v roce 1930.

Obyvatelstvo:
V našem kraji bydeli lidé již v době předhistorické, kdy slovanští předkové naši osazovali zemi českou. Svědčí v tom nálezy na „Kamenci“ v polích, kde se vykopalo před léty několik nádob, kamenné sekerky a jiné drobnosti (za pana řid. Učitele Maštalíře). I v cihelně se občas najdou střepy, bohužel velmi zničené. I samo jméno = Jivina = ukazuje na starou osadu. Jméno má od stromů = jíva = , jež tu ještě dnes roste.
Podle sčítání lidu z r. 1921 bylo zde: 
213 mužů – 221 žen = 434 obyvatel
65 domů – 103 domácností (bytů).
Obyvatelstvo se tu zaměstnává většinou rolnictvím a chovem dobytka. Pro stavební materiál si láme kámen pískovcový v blízkém lomě, v cihelně pak cihlářská hlína. Řemesla tu jsou zastoupena takto: 
1 kovář   1 krejčí
1 zámečník strojní  1 pekař
1 kolář    2 kupci
2 hostince   2 obuvníci
Mimo tyto bez dílny jsou tu zedníci, tesaři a jiní. Chudší chodí na výdělek do Hradiště a to do cukrovaru, sklárny, továrny na obuv. Z plodin hospodářských se tu pěstuje nejvíce:
pšenice na 90 ha 82 a
žita   “  81 ha 40 a
jetele  “  53 ha  -
cukrovky “  41 ha 50 a
brambor “  21 ha 50 a
Hospodářských strojů se hojně užívá, ano i umělých hnojiv. Poháněcí stroje jsou tu vesměs elektrické motory. Je zde též zavedený vodovod. Vodojem je společný pro Jivinu i Neveklovice a postaven je za Neveklovicemi. Sem se tlačí voda až z Podkocňovic.
Chov dobytka je na výši doby. Je tu 10% bernsko-hanáckého plemene, ostatní jsou kříženci. V roce 1928 napočetla se:
395 kusů hověného dobytka
228 kusů vepřového dobytka 
129 kusů králíků 
  28 kusů koní 
  40 kusů koz
1314 kusů drůbeže
Myslivost se tu též pěstuje. Ročně se zastřelí as:
60 zajíců  30 koroptví
20 králíků  8 kachen
Z divoké zvěře škodné se ubije průměrně:
20 vran  20 holubů divokých
6 ostřížů  5 tchořů
O vzdělání pečuje dvoutřídní obecná škola, jež zřízena byla již r. 1888 a vystavěna byla r. 1891. Dříve chodilo se na Mukařov do školy. Většina školáků dochodí v měšťanské škole v Mnichově Hradišti. Také zde navštěvují obchodní školu i průmyslovou školu v Mladé Boleslavi. By i dorost zemědělský došel vzdělání odborného, zřízena byla v Jivině lidová škola hospodářská, kamž chodí žáci z Jivina, Mukařova, Mohelnice a Kláštera.

Spolkový život je čilý. Je tu Sbor dobrovolných hasičů, tělocvičná jednota Sokol (od r. 1921), jež vlastní slušné jeviště. Zde sehraje se ročně několik dobrých divadelních kusů. Obecní knihovna se rozmnožila odkazem rozpuštěného spolku Palacký a čítá 446 svazků. Ty se hojně půjčují.
Politicky je obyvatelstvo rozděleno asi takto:
Strana zemědělská přes polovičku, sociální demokrati a českoslov. socialisti a lidovci zbytek.